Škola není líheň zločinu, pane experte. Případ Erasmus a geopolitický meč EU

Ondřej Koutník, novinář a podcaster v Klubu rváčů, se zabývá nedávnými tvrzeními blogera a bezpečnostního analytika Milana Mikuleckého, který spojil studijní program Erasmus s migrací a pašováním lidí. Celá česká verze jeho komentáře je k dispozici zde.

Blogger Milan Mikulecký napsal pozoruhodný článek o studijním programu Erasmus, migraci a pašerácích. Kontext, data a strategie jeho teorii dávají na frak.

Je tomu jen pár dnů, co bezpečnostní analytik a blogger Milan Mikulecký pustil do světa pozoruhodný článek o evropském studijním programu Erasmus, který dal do souvislosti s migranty a pašeráky. V textu nazvaném Trefa Milana Mikuleckého: Erasmus jako trojský kůň migrace někdejší poradce ministra obrany ANO napsal:

Jakožto bývalý student programu Erasmus na univerzitě Katholieke Universiteit v belgické Lovani mohu zodpovědně říct, že Mikuleckého text je úplný blábol.

Text publikovaly Novinky.cz a text se sdílel na sítích, takže získal nemalou pozornost.

Říkal jsem si proto, že nebude od věci celou věc trochu rozebrat a zanalyzovat. Zajímavé je podívat se na oficiální data a strategie, které si přehledně můžete projít region po regionu. K dispozici jsou třeba i čísla, která ukazují, jak se EU skrze vzdělávací program angažuje v nestabilních zemích jako Jemen, Írán či Irák.

Tak pojďme na to.

Měkký meč

Erasmus+ je vzdělávací program, který se postupně stal i jedním z důležitých měkkých nástrojů evropské zahraniční politiky. Zatímco Evropská komise investuje miliardy eur do infrastruktury - například v rámci iniciativy Global Gateway, která spadá pod českého eurokomisaře Jozefa Síkelu - Erasmus představuje jakousi neviditelnou páteř této politiky – ať už jde o budování lidského kapitálu, sítí důvěry a proevropsky orientovaných elit v sousedství i v partnerských regionech.

V oblastech jako Afrika, kde se EU střetává s Ruskem, Čínou či zeměmi ze Zálivu, funguje Erasmus+ jako civilizační diplomacie – šíří evropské normy, hodnoty, správní kulturu a právní povědomí skrze vzdělávání, aniž by působila jako nátlakový nástroj.

Tím přispívá nejen k rozvoji, ale i k evropské bezpečnosti: stabilní, vzdělaní a propojení partneři představují nejúčinnější pojistku proti nestabilitě a vlivovým operacím jiných mocností.

Nedávno jsem to v Bruselu řešil s českým eurokomisařem Jozefem Síkelou, který tam pořádal dvoudenní konferenci Global Gateway Forum. Akce přilákala přes tisíc účastníků ze stovky zemí a potvrdila rostoucí zájem o evropský přístup ke globálním investicím.

(Celý rozhovor: “Jozef Síkela o nové evropské geopolitice: EU jako investor, ne moralista. Jak se bojuje s Čínou? Reportáž z Bruselu.”)

Global Gateway Forum v kongresovém centru Square. Na snímcích Jozef Síkela, spolumajitelé TRL Space Petr Boháček a Petr Kapoun, šéf EIB Global Andrew McDowell, majitel Akeso Holding Sotirios Zavalianis či šéf komunikace Draslovky Erik Švamberk.

Evropská nabídka, která se zaměřuje právě i na oblast školství a vzdělávání, začíná ve světě posilovat, protože je postavená na investicích, které neznamenají jen něco postavit, ale rozvíjejí lidský kapitál – vzdělání, vědu, přidanou hodnotu. To je zásadní rozdíl oproti čínskému modelu, který v mnoha případech zanechal země zadlužené a bez reálného rozvoje.

Eurokomisař Síkela označil například čínskou iniciativu Belt and Road za „past“, která sice buduje silnice a železnice, ale primárně kvůli odvozu surovin mimo Afriku. „Evropa chce jít jinou cestou – investicemi do školství, vědy, průmyslu a pracovních míst přímo v těch zemích. Tím pomáháme řešit i migraci. Když lidem nabídneme budoucnost doma, nebudou riskovat život na cestě do Evropy,“ řekl.

Podle něj je Global Gateway investicí nejen do partnerských zemí, ale i do odolnosti samotné Evropy. „Závislost na Číně, která dnes kontroluje 70 % zpracování kritických surovin, je dlouhodobě neudržitelná. Když pomůžeme Africe nebo Asii rozvíjet kapacity na výrobu a zpracování, pomáháme tím i sobě – zajišťujeme si přístup ke zdrojům a stabilitu dodavatelských řetězců.“

(Přečtěte si článek Financial Times o projektu Global Gateway: “EU should combat ‘plundering’ China as ‘lifestyle superpower’, says aid chief.”)

Zmínil i netradiční formy komunikace – například partnerství EU s Africkou fotbalovou konfederací, které má přiblížit evropské hodnoty milionům mladých lidí. „Máme tam přes 30 tisíc škol a milion dětí, které chodí do školy i díky projektům EU. To je způsob, jak mluvit s lidmi o vzdělání, fair play a budoucnosti.“

Vybral jsem několik oblastí a regionů, ve kterých se Evropská unie snaží prostřednictvím programů typu Erasmus+ snižovat napětí, zvyšovat vzdělanost a tím posilovat svou obranu.

Region Východního partnerství (Ukrajina, Gruzie, Moldavsko, Arménie, Ázerbájdžán, částečně Bělorusko) je ukázkou toho, jak EU prostřednictvím vzdělávacích programů spojuje rozvoj lidského kapitálu s bezpečnostní politikou.

Celý článek je k dispozici v češtině na stránkách Klub rváčů a byl zde částečně zveřejněn se souhlasem autora.