Matyáš Kodl

Absolvent 2017
Magisterský program Business and Law in International Markets

Po absolvování střední školy Lycée français de Prague se na základě stipendia přestěhoval do jižní Francie, což byl jeho první významný krok v cestě za uměním, po němž následovala práce a studium v Sotheby's Institute of Art v Londýně a práce v New Yorku.

Jaký byl největší zlom ve vašem životě?
No, těžko říct, protože stále doufám, že v mém životě přijdou další zlomové okamžiky! Ale zatím bych řekl, že to bude, když jsem odmaturoval na francouzském gymnáziu v Praze a podařilo se mi získat stipendium francouzské vlády na další studium ve Francii. To byl zlomový okamžik v tom, že jsem se mohl na delší dobu přestěhovat do jiné země a získat tak větší finanční i psychickou nezávislost na svém okolí. Opravdu mi to otevřelo mysl a nakonec jsem tam zůstal a pracoval více než tři roky.

Proč jste si vybral program MABLIM na AAU?
Měl jsem několik důvodů. Řekl bych, že tím nejdůležitějším byla kombinace mezi předměty více zaměřenými na obchod a právním zaměřením programu. Ze svých předchozích pracovních zkušeností jsem věděl, že je vždy dobré znát alespoň základy obchodního a smluvního práva.

Vzpomenete si na svou první vzpomínku na AAU?
Na první přednášku jsem přišel trochu později, sedl jsem si na jedno volné místo a téměř okamžitě se spřátelil s člověkem, který seděl vedle mě. Celý dojem byl velmi podobný Sotheby's Institutu, protože to bylo anglicky mluvící prostředí s mezinárodními lidmi, dokonce i výuka byla trochu podobná. Bylo to důvěrné spojení od prvního okamžiku.

Něco překvapivého, co jste se v Sotheby's dozvěděl?
Řekl bych, že úroveň péče o každé umělecké dílo je taková, že o jedno dílo se vždy stará spousta lidí. Člověk by si myslel, že dělat výstavy nebo aukce znamená jenom vzít a přemístit umělecké dílo - ale ve skutečnosti je celý proces mnohem rozsáhlejší. Existují různé části týmu, které se starají o obrazy, například o fyzickou péči a restaurování, rámy a řádnou kontrolu papíru. Lidé, kteří pracují v bankovním sektoru, ve skutečnosti hodně pracují v Sotheby's, protože stejné postupy uplatňují při nákupu firem nebo jiných finančních aktiv.

Uplatnění modelů uměleckého průmyslu z Londýna a New Yorku v Praze?
Snažím se zkopírovat a vložit co nejvíc! Mají tam mnohem víc zkušeností, v New Yorku provozují aukční domy už skoro 250 let. To, co uplatňujeme v naší galerii, je stejná úroveň zkušeností; jak se staráme o obrazy, jak schvalujeme autenticitu, která je zásadní součástí práce, zaměřujeme se spíše na kvalitu na dílech a umělcích než na kvantitu, snažíme se udělat zábavnou výstavu nebo aukční program a dbáme na to, aby naši klienti měli vždy co sledovat.

Myslíte si, že svět umění může být vnímán jako exkluzivní?
Ano, z jednoho úhlu pohledu je jistě pravda, že sběratelé, podle mých zkušeností z Londýna nebo New Yorku a dokonce i tady, jsou jaksi exkluzivní částí společnosti. Myslím si ale, že tento elitářský pohled na umění je spíše předsudek, protože na výstavu může jít kdokoli a obrazy si prohlédnout. Mnozí si myslí, že musí studovat nebo být vzdělaní, aby se na obrazy mohli jen dívat, já ze své zkušenosti vím, že to není pravda... Je lepší nebýt vzdělaný a jít se podívat na výstavu, protože pak nejste ničím zaujatí - prostě se díváte na umění takové, jaké je. Buď se vám líbí, nebo nelíbí, nebo je tam něco, co vás zaujme. V tomto směru je lepší nechodit na to připravený. Lidé se mě často ptají, jak postupovat, aby se na výstavy vzdělávali, ale není na to moc jiného, než prostě jít a trénovat oko.

Jak se mohou umělecké galerie vyvíjet, aby byly inkluzivnější a víceúčelové?
V Londýně se daří veřejným uměleckým instalacím, zejména v Tate Modern, a v New Yorku ještě více. Tam je to součást každodenního života, kamkoli jdete, někde na ulici minete nějakou sochu. V Praze je to méně, ale s přibývajícím počtem turistů se bude zvyšovat i jejich ocenění. Meetfactory se tomuto inkluzivnějšímu západnímu stylu a filozofii výstavních prostor blíží. Vše je také otázkou posunu místního myšlení a Praha se za poslední roky hodně rozvinula.

Například v případě Kodl Contemporary máme výstavy, kde mohou umělci svá díla také komentovat. Ve spolupráci s Národním divadlem připravujeme také seminář o obchodu s uměním. Podobných projektů plánujeme nabídnout více.

Snažíme se naše umění a umělce představit jednoduchým způsobem a natočili jsme o nich videa, aby měli možnost představit sami sebe a svůj příběh z jejich ateliérů. Tím se k tématu mnohem snadněji připojuje širší společnost.

Jakou roli hraje umění jako médium v dnešní době, kdy existuje tolik komunikačních prostředků a tolik informací?
Myslím, že pro předávání zpráv a názorů je to skvělý nástroj a spojovací článek, protože každý na něj může mít svůj vlastní názor. Nemyslím si, že výtvarné umění se tolik zajímá o předávání společenského nebo politického poselství jako dříve, i když stále existují umělci, kteří se angažují. Nemyslím si, že by politika měla být přímo spojena s uměním jako takovým, měla by mezi nimi být trochu bariéra, protože pak je umění tvorbou pro sebe, zatímco politicky angažované umění je spíše tvorbou pro nějaký konkrétní účel.

Jak ovlivnil komunismus české umění?
Za komunistického režimu existoval jediný oficiální komunistický umělecký styl, který dnes v podstatě nemá žádnou hodnotu. Pak existovala undergroundová, neoficiální umělecká komunita, jejíž umění je zajímavé tím, že do jisté míry dokázala sledovat západní trendy. Příkladem je Medek, který byl režimem velmi pronásledován, ale dokázal prodávat svá díla do západních zemí a dnes je jeho umění v galeriích v Austrálii a Kanadě. Tito umělci dokázali nějakým způsobem navázat na abstraktní expresionismus jako američtí malíři na protest proti obecnému komunistickému stylu, ale to jsou výjimky, většina byla zatlačena a nemohla se svobodně vyjádřit.

Co může české umění nabídnout jiným kontinentálním uměním?
Specifikem českého umění je, že za komunismu bylo vymazáno z mapy. Nyní mají umělci možnost se zviditelnit a získávají na hodnotě. Picasso a Filla malovali v podobné době podobným stylem. Filla žil v Paříži a setkával se s Picassem, ale nikdo o něm pořádně nevěděl, protože veškerá jeho tvorba uvízla v Československu za komunistického režimu. Picassovy obrazy stoupaly na ceně, zatímco Fillovy nestoupaly, cenový rozdíl mezi nimi je opravdu obrovský, vezmeme-li v úvahu, že všichni patřili ke stejným uměleckým skupinám, a to platí pro mnoho východoevropských umělců.

Zmínil jste se o přehlíženém období po roce 1989 a na počátku tisíciletí, jehož umění není považováno za historické ani moderní. Můžete se k tomu vyjádřit?
Jsou to umělci, kterým je dnes třicet a čtyřicet let, a přestože vyrůstali v minulém režimu, většinu své aktivní kariéry strávili ve svobodném světě, jako tomu bylo ve 20. letech v Československu. To byla jedinečná situace, že téměř po sto letech teprve tehdy dokázali dohnat mezinárodní uměleckou scénu. Nyní můžeme hostit české umělce, kteří studují a pracují s velkými německými umělci.

Je pro vás nějaké výjimečné umělecké dílo?
Jeden obraz jsem dostal od otce k narozeninám, když jsem byl malý, bylo mi asi deset let. Byl to obraz krajiny od českého malíře. Je to obraz, který se mi dodnes velmi líbí, protože mi připomíná dětství a vzpomínky na krajinu, kde jsem jako dítě trávil část svého času.

Kdybyste mohl mít doma jakékoli umělecké dílo, jaké by to bylo?
Van Gogh z francouzského období, kdy pobýval na jihu Francie, protože v této oblasti jsem také studoval a toto období jeho tvorby se mi líbí. Nebo by to byl Braque, namalovaný poblíž Collioure, což je městečko na francouzském pobřeží Středozemního moře, které jsem měl možnost navštívit. Oba malíři dokázali vyjádřit intenzivní a teplé barvy tohoto regionu a osobně se mi líbí energie, kterou tyto obrazy odrážejí.

Je podle vás rozdíl mezi dílem umělce a příběhem umělce?
Umělci do svých děl vždy vkládají svůj příběh, je téměř nemožné se mu vyhnout. Je pravda, že u umělců, kteří už nežijí, je obtížnější rozeznat za obrazem jejich vlastní charakter. Myslím, že když znáte historii jejich života, dokonce vám to otevře oči, abyste ji lépe pochopili.

Kdybyste mohl povečeřet s kýmkoli živým nebo mrtvým, kdo by to byl?
Van Gogh. Je to jeden z umělců, které mám velmi rád, a měl jsem možnost pracovat s jeho obrazy v Londýně a myslím, že byl opravdu zajímavou osobností a rád bych ho více poznal a jeho povahu. Jeho obrazy jsou velmi divoké a existuje o něm spousta příběhů, ale zajímalo by mě, do jaké míry jsou tyto příběhy pravdivé, nebo vymyšlené. Vím, že to zní jako klišé, ale myslím, že jeho dílo je opravdu důležité.

Máte nějaké nadcházející cestovatelské touhy?
Protože se počasí zlepšuje, rád bych se vydal na sever do Kodaně. Slyšel jsem o městě, umění a muzeích dobré historky.

Kdybyste měl v Praze volné odpoledne bez wi-fi, kam byste šel?
Za předpokladu, že bude hezké počasí, bych se vydal na Petřín. Zní to jako klišé, ale je příjemné posedět a kochat se výhledem. Vlastně to tak dělám, i když mám wi-fi, tak si ji vypínám.

Jakou nejlepší věc jste si koupil v obchodě se suvenýry v galerii umění?
Moc se mi líbí jedna věc, kterou jsem si koupil v londýnské Tate - kniha o umění od konce 19. století do současnosti s podsekcemi, které umožňují procházet nejvýznamnější styly a osobnosti. Dává to velmi přehlednou představu o 150 letech umění v jedné útlé knížce.

Aukční síně jsou velmi vážným místem, ale máte nějaké veselé historky?
Děláme vše pro to, aby se nic špatného nestalo! Na našich aukcích v paláci Žofín je pravidelně v sále přes 400 lidí a pak jsou tu ještě telefoničtí dražitelé. Z organizačního hlediska je to velmi stresující.

Jednou jsem dražil pro našeho klienta, který byl na telefonu, a dražený obraz se dostal do docela významných částek, a pak jsem ho na lince ztratil. Šlo asi o 200 000 eur a já se chystal přihodit 220 000 eur. Řekl: "Dobře, nechte mě možná přemýšlet." Pak jsem ztratil signál a licitátor čekal, až přihodím, a zbývalo jen pár vteřin na rozhodnutí. Zaslechl jsem nějaké zvuky a pak "ano", tak jsem mávl rukou a los šel k nám. Znovu jsem ho ztratil a pak jsem ho zavolal zpátky. Naštěstí mu to nevadilo, zřejmě cestoval někam do Švýcarska a projížděl tunelem právě ve chvíli, kdy jsme přihazovali. Načasování je vždycky důležité.

Chystáte pro Galerii Kodl nějaké projekty nebo spolupráci?
Ano, samozřejmě! Dvakrát ročně pořádáme aukce. Nadcházející aukce se bude konat 27. května, ale výstava všech děl bude otevřena již od 30. dubna. Kromě aukcí pořádám Letní salon umění, což je výstava současného umění. Letní salon umění začne 22. června a potrvá do konce září. V galerii se tedy stále něco děje! Všechny novinky zveřejňujeme na Facebooku a Instagramu.