Kamila Q. Suchomelová

Absolventka 2016
Magisterské studium International Relations & Diplomacy

Během studia magisterského oboru Mezinárodní vztahy a diplomacie zasedala ve studentské radě a byla asistentkou rektora AAU. Po ukončení studia v roce 2016 začala na rok pracovat v marketingovém oddělení AAU, a to až do nedávné doby. Mezi návratem z akademické konference v Barceloně a odplutím do cíle její další kapitoly v Montrealu (kde bude velvyslankyní absolventů pro Kanadu-Východ) jsem jí položila několik otázek o jejích zkušenostech s AAU a prvních krocích na globální akademické scéně.

Vaše první vzpomínka nebo dojem z AAU?
It was just after my first day I think that I posted on Facebook: “I love my new school.” I’m pretty sure it was a reaction to having, in the span of just one day, discussed the development of education in Peru with someone who’d actually worked in this area and also to have participated in another nerdy conversation about food security in Africa.

Živě si také vzpomínám na svou první hodinu pokročilých výzkumných metod s Pelin Ayan. Do hodiny jsem vstupovala s odporem k čemukoli teoretickému (v mé předchozí škole jsme se museli jen učit nazpaměť informace, aniž bychom věděli, o co vlastně jde) a po pouhých patnácti minutách Pelininy hodiny jako by mi někdo rozsvítil v mozku žárovku o významu a "proč" teorie a já měla chuť jít si zopakovat jednu z nejopovrhovanějších (všemi) hodin teorie v mém bakalářském studiu. Teď se v teorii vyžívám.

Kdybyste měla na AAU vyučovat nějaký kurz, jaký by to byl?
Nejsem si jistá, jestli mohu být opravdu konkrétní, protože vždycky chci obsáhnout hodně věcí, které dělám, ale byla by to nějaká kombinace mezinárodních rozvojových studií, humanitární vědy, vizuální politiky a komunikace.

Kanadský stereotyp, na který se těšíte?
Opravdu si nejsem jistá, jestli mám o Kanaďanech nějaké stereotypy, kromě toho, že se hodně omlouvají. Vlastně poutine má být nějaký charakteristický quebecký pokrm, ze kterého mám velké obavy, protože mi připadá jako kulinářská katastrofa, ale třeba to bude dobré?

Minulý měsíc jste představila svou magisterskou práci "Morální dilemata humanitární pomoci: Vizuální reprezentace v humanitárních obrazech a její důsledky" na konferenci "Humanitární pomoc", 11. celoevropské konferenci o mezinárodních vztazích. What has the conference been like?
Ever since my paper was first accepted, I didn’t believe it and really thought there must have been some mistake. The whole week prior to the conference I had an upset stomach every morning, and I had severe imposter syndrome the night before. “How could I have been accepted on the basis of just an MA thesis?! Everyone else has so much more research experience! Then when I started speaking and watched the expressions across the audience, I realized that the people who select your paper and who go to the panel are genuinely interested in your work, and that’s really encouraging. It’s not like in class when you write papers just to get a grade and half the class isn’t paying attention to your presentation. At a conference, you pick which panels you want to attend because you are interested in the topics and it’s all about a friendly and supportive exchange of ideas and constructive criticism to help the ideas stand in the broader academic world. Yes, I’m definitely still really intimidated by all those snippets of super-specialized academic conversation you hear at a conference, but if you get over the anxiety and check out some panels then you’ll find yourself frantically taking notes about all the interesting ideas people have, and also making friends with people interested in your research. 

Co vás inspirovalo k tématu diplomové práce?
Víte, nikdy se neptejte akademiků na tak složité otázky, pokud hledáte stručnou odpověď. Dostanete přehled literatury, nějakou tu teorii, analýzu a závěr vedoucí k dalšímu výzkumu :-) V případě, že se vám to nepodaří, můžete se obrátit na akademika.  

Zjednodušeně řečeno, mám zkušenosti s mezinárodním rozvojem a zajímám se o lidská práva. Od začátku jsem chtěla kriticky zhodnotit to, co považuji za západní přístup k humanitární pomoci a rozvoji, jehož výsledky nemohou být dlouhodobě udržitelné, pokud jde o prospěch komunit a lidí na straně příjemce. Z toho, že jsme se chtěly zabývat vším, jsme to s Danielou (mou vedoucí) nakonec zúžily na pohled na obrazové materiály využívané v humanitární komunikaci a na to, jak jsou příjemci humanitární pomoci, tedy "oběti" zobrazováni a co z toho vyplývá. Vizuál je v našem každodenním životě opravdu všudypřítomný a někdy je to primární informační médium, které vede k utváření vnímání a subjektivních "pravd", a tím potenciálně ovlivňuje globální společenské vztahy. Zkrátka něco tak jednoduchého jako je fotografie, může mít opravdu velkou sílu.

Něco překvapivého, co jste se z toho dozvěděla?
I became more critically aware of the power of visual mediation in my own life. A lot of people probably don’t realize how influential imagery really is. Public reactions to images also say a lot about where we place value. I came across a photograph of a refugee baby in a camp where one of the adults around it was holding a smartphone. The comments on the photo were ones of disgust because of the phone, stating that the phone should be sold to feed the baby. But if you take a moment to think about the situation the people are in, something like that might not be so simple. Who are you going to sell a smartphone to in a refugee camp? Can you even use cash in the camp? What if that phone is your only connection to the family you left behind? A smartphone is seen to signify wealth, but just because someone has one, that doesn’t necessarily mean they have the means to achieve their primary needs in that given moment in time. There is such a lack of critical reflection on what people see.

Povězte nám o svém výzkumném projektu/vědecké stáži v Zambii.
Having the chance to experience practically what you’re learning about in theory is always rewarding. The internship was funded through Mendel University in Brno, where I did my bachelor’s, and it consisted of a group of students and professors going to Zambia for one month to get more hands-on knowledge about international development. I had never been to Africa before and I wasn’t sure what to expect, but I ended up learning one of my most valuable life lessons there. Up until almost the last week, I was hopeless about development even being possible because all the issues seemed so complex and there is so much to be looked at and considered. It’s really overwhelming. But then we traveled to meet a small remote community and the village leaders told us their story. They had simply wanted to achieve one thing – for their kids to be able to go to school – and as they had encountered obstacles, they had dealt with them. Over time, they had built an elementary school, achieved food security for one year in advance, established an HIV/AIDS awareness center, and much more whilst aspiring to build a high school. This story is something that still really inspires me. If you have a vision and a will to achieve it, but the process seems too complex, just take baby steps, and you will get there. 

Vaše druhé jméno?
So my parents were total hippies when I was born. Yep, we owned an orange Volkswagen van with a pop-up roof. We also lived in Montana next to Salish and Kootenai Native American reservations. My middle name, Qeytqam, means wild strawberry in either Kootenai or Salish (I really have to do some research to figure out which). Apparently, it’s because my face was red like a strawberry when I was born.

Nezapomenutelný příběh z práce v AAU?
Nedokázal bych si vybrat jen jeden. Každý den v AAU je nezapomenutelným zážitkem s vlastním jedinečným příběhem. Dělají ho tak neuvěřitelní lidé kolem vás. Každý má své příběhy a postřehy z celého světa, kterými může přispět, a ty jsou sdíleny s otevřeností a přijímány se zvědavostí. Když je kolem vás rušno, stres a skleslost, je někdy potřeba vás trochu postrčit, abyste ji našli, ale duch AAU je tu a je nezapomenutelný.