Marek Čermák

Absolvent 2011
Bakalářské studium mezinárodních vztahů a diplomacie

Marek je 25letý podnikatel, který úspěšně otevřel "The Candy Store" - pestrobarevný a výstředně vyzdobený obchod, který mi připomíná film Robina Williamse. Hračky, nemluvě o Karlík a továrna na čokoládu. Obchod je přesně takový, jak zní, plný sladkých bonbonů a čokolády z USA i Velké Británie - noční můra každého zubaře a sen každého dítěte. Marek také nedávno spojil síly s "Robertsons", aby lidem dodával kvalitní kusy masa a další dovážené produkty, které chybí každému emigrantovi a které chce ochutnat každý Čech. Halloween se blíží, zajděte tam a podpořte mladého kluka, který si razí cestu originálním nápadem a svěžím přístupem k životu vůbec. Z Markova rozhovoru čiší pozoruhodná skromnost a vkus. Níže si přečtěte, co dělá tohoto kandrdase tak zajímavým.

Jste z Prahy?
Ne, narodil jsem se v Pardubicích, asi 70-80 km od Prahy, a žil jsem tam asi do svých osmi let, pak jsme se kvůli otcově práci přestěhovali do Nizozemska. Tam jsem zůstal do svých 16 let a pak jsem se vrátil sem a dokončil střední školu.

Kde v Nizozemsku?
Haag, u moře.

Pěkné.
Když slyšíte u moře, zní to opravdu hezky, ale je to všechno opravdu šedivé.

V Nizozemsku jsem nikdy nebyl.
Je to úžasná země, ale Česká republika se mi líbí mnohem víc. V západní Evropě a v Holandsku je jiná mentalita. Všechno je tam hodně omezené, i co se týče podnikání. Neříkám, že je to tady všechno lepší, ale aspoň jsou trochu shovívavější.

Čím jste chtěl být, když jste byl mladší?
Vždycky jsem měl rád sport. Můj táta hrál v dětství hodně lední hokej a já jsem vlastně až do svých 17 let hrál profesionálně tenis, takže jsem si vždycky myslel, že budu tenista. Kolem té kritické doby - 16, 17, 18 let - se vám začnou objevovat různé zájmy. To jsou nejdůležitější roky. Tehdy se musíte víc soustředit a já jsem se tak trochu přestal soustředit. Trénoval jsem méně a bylo to horší a horší a pak už nemělo smysl to dělat. Do sportu musíte investovat tolik peněz a tolik energie. Takže ano, to jsem chtěl dělat, což je pro mě teď opravdu těžké, protože celý den sedím v kanceláři (smích).

A jak jste přišel na nápad otevřít Candy Store?
Když jsem žil vHolandsku, viděl jsem tam spoustu obchodů sbritskými a americkými věcmi. Britské věci tu už byly díky Robertsonovi, ale americké ve větším měřítku ne. Nějaké obchody existovaly, ale moc lidí o nich nevědělo. Obchody, které se snažily dělat americké věci dříve, je zaměřovaly jen na expaty, takže jsme je zaměřili i na Čechy. Čechů, kteří navštívili Státy nebo tam dlouhodobě žijí, je překvapivě hodně. V posledních deseti letech je mnohem snazší se tam dostat než před 20-30 lety. Začínal jsem a říkal jsem si, že tyhle výrobky nikdo znát nebude a o čem to je, ale pomalu a jistě jsme v prvním roce viděli, že většina naší klientely jsou Češi. Viděl jsem, že to funguje v Holandsku, viděl jsem, že to funguje v Německu a na všech těchto místech, a neviděl jsem důvod, proč by to nemohlo fungovat u nás. Zvlášť u těch mladších generací, které sledují americkou televizi, filmy a podobně. Chci říct, že téměř na každý produkt v našem obchodě je odkaz. Jižní park, jako pop-tarts!

Už jsem je viděla a něco ve mně mravenčilo.
Přesně tak! Lidé vidí tyto filmy a televizní pořady a chtějí si to vyzkoušet. Tak jsme si řekli, proč ne? Tak jsme našli malý obchůdek a nájem byl dobrý, takže to nebylo tak hrozné riziko... a tak to vlastně všechno začalo!

Kolik je vám let?
Je mi 25 let.

25? Páni, a jaké jsou reakce lidí na to, že jsi tak mladý a máš vlastní firmu?
Expati reagují docela dobře. Češi... je to trochu těžší.

Jak to?
Nevím, panuje představa, že člověk potřebuje určitou zkušenost, řekněme 10 let, než se do něčeho takového pustí. Nevím, jestli je to ještě z komunismu, kdy nikdo nemohl nic rozjet nebo něco takového, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. V posledních pěti letech je to pořád mnohem lepší, protože v Praze je mnohem víc mladých podnikatelů, kteří zkoušejí něco nového. Ale pořád je tu spousta lidí, kteří se vás ptají: "Jé, to ti někdo dal? Dal ti tenhle obchod tvůj otec?" Někdy je to trochu těžké překousnout, ale většinou jsou reakce lidí vesměs dobré. Je to moje dítě, je to to, co miluju, a udělám pro to cokoli. Když lidé vidí, že to berete vážně, je to o něco lepší. Ze začátku to bylo opravdu těžké - bylo mi 22 let, když jsem začínal, a když má někdo schůzku s dvaadvacetiletým člověkem, nebere to moc vážně. Prostě si myslí "aha, ty chceš moje peníze na chlast". Celkově si ale nemůžu stěžovat.

Blíží se Halloween, je to v obchodě oblíbené období?
Halloween je docela populární, je oblíbený hlavně mezi cizinci. Mladí lidé ho znají, ale je to typická západní tradice. Vánoce jsou u nás hlavním obdobím roku, protože lidé vždycky chtějí nějaký ten dárek navíc. Dokonce i Velikonoce, všechny svátky, které zahrnují čokoládu. Valentýn také. Ale už neděláme jen cukroví a čokoládu, většina věcí, které prodáváme, jsou malé pochoutky, takže se nám daří docela dobře po celý rok.

Jakou typickou americkou sladkost byste doporučili vyzkoušet?
Myslím, že jsou opravdu dobré díky kombinaci sladkého a slaného. Reese's cups samozřejmě znáte.

ANO. Znám je, ale nemyslím si, že bych dokázala sníst víc než jeden...
Jo, jsou intenzivní! Je to jeden z našich bestsellerů. Máme v nabídce ty nejznámější cukrovinky, cokoli ochutnáte, bude jiné, než na co jste zvyklí.

Máte nějaký oblíbený produkt?
Od většiny věcí se držím dál (smích). Mám rád Flipz, to jsou preclíky s mléčnou čokoládou, ne ty velké, ale ty malé. Myslím, že kromě Flipz mám rád maso, které nám stále dodává Robertson's. Klobásy, steaky. Miluju tyhle věci. A taky čedar.

Na kolika místech v okolí se prodává čedar? 
Na mnoha místech se neprodávají ty opravdu dobré, můžete si koupit plátky, ale to je jako žvýkačka.

Ano, vypadá to jako plast.
Teď se tím živím, je to opravdu dobré.

Interiér je úžasný! To jsi byl celý ty?
Jo, v podstatě já a můj kolega. Jakmile máte opravdu barevné výrobky a stěny, jde to tak nějak samo. Nikdy jsme vlastně neměli žádnou pomoc zvenčí, ani z marketingu. Rád si tyhle věci dělám sám.

Už jste někdy vyráběli vlastní cukroví?
Zatím ne, ale přemýšlíme o tom. Doufejme, že do Vánoc budeme mít vlastní věc.

Viděli jste někdy Karlík a továrna na čokoládu? Přemýšleli jste o tom, když jste začínali?
Hodně lidí si myslí, že je to tak (smích). Ten film s Johnnym Deppem mi přišel trochu ujetý, nikdy jsem o něm nepřemýšlel jako o filmu pro děti. Nevím, viděla jsem ho jednou nebo dvakrát, ale už nikdy víc, bylo to dost intenzivní.

Jak byste popsal Prahu?
Krásné, uvolněné. Plný příležitostí, ale především krásný.

Kdybyste se mohli vrátit v čase, co byste chtěli vidět?
Rád bych se posunul v čase, ne o tisíce let, ale hmmm... Zajímalo by mě vidět se v 80-90 letech, abych věděl, co mám očekávat. Nedávno jsem o tom mluvil s kamarádem; věci se teď ve světě díky technologiím tak rychle mění. Nikdy nevíš, co se stane za týden, za měsíc nebo za rok. Je to něco, nad čím často přemýšlím.

Kdyby se natáčel film o vašem životě, koho byste si vybral do své role? Po tom, co jste mi právě řekl, zřejmě ne Johnny Depp.
(Směje se) Ano, to je pravda. Páni, to je dobrá otázka. Chci někoho, kdo vypadá aspoň trochu hubeně (smích). Oh, chlape.. Vždycky jsem miloval Kevina Spaceyho - to by byla čest, kdyby mě mohl hrát. Když ne on, tak někdo, kdo dokáže zahrát jednoduchou roli, jako jsem já. Nicholas Cage nebo něco takového.

Kde se v Praze nejraději zdržujete?
Doma mám opravdu ráda klid a ticho. Před pár lety jsem hodně chodila ven. Ale od té doby, co jsem přešla na 25.. Je mi skoro 30!

Je mi 28 let, tak co to ze mě dělá?
(Směje se) Vím, že to zní směšně, ale snažil jsem se trochu zpomalit. Miluju tuhle oblast kolem Náměstí Míru, má opravdu atmosféru, žije to tu. Je tu teď tolik nových míst.