Přeskočit na obsah Přeskočit na hlavní nabídku Přeskočit na vyhledávání

Možná hledáte:

Johana Sedláčková

Absolventka 2013
Bakalářské studium mezinárodních vztahů a diplomacie

24. listopadu jsem měla tu čest posedět s Johanou Sedláčkovou Vamberskou na kávě, hned naproti její kanceláři. Neviděla jsem ji už několik let od doby, kdy dokončila bakalářské studium mezinárodních vztahů na AAU, ale její jméno a přítomnost rozhodně nezanikly, protože jsem se doslechla o tom, že pokračuje ve studiu na Oxfordu a stojí v čele nové aplikace pro sdílení poezie s názvem Poetizer (podívejte se zde). Podařilo se mi tedy zjistit, co dělá, a také něco málo o tom, odkud tato absolventka pochází.

Narodila se v roce 1989 a původně si myslela, že je předurčena ke hře na klavír, protože absolvovala šest let na konzervatoři v rodných Pardubicích. Místo toho si však vytyčila jiný osud, a to v oblasti mezinárodních vztahů a akademické sféry. Když v roce 2010 zjistila, že ze zdravotních důvodů nemůže pokračovat ve hře na klavír, narychlo si vybrala jinou cestu, které se bude věnovat.

Když jsem musela skončit s klavírem, byla jsem z toho tak rozrušená... Ale věděla jsem, že si musím co nejdříve vybrat jinou cestu, abych se také zabavila. Vždycky mě zajímaly světové záležitosti a svět diplomacie. A tak jsem se zapsala na AAU ke studiu mezinárodních vztahů. Tam jsem si vlastně uvědomila, že jsem si vybrala dobře, protože tento obor mě nutí neustále se učit víc a víc.

První vzpomínky na AAU?
Měla jsem opravdu strach, protože moje angličtina v té době nebyla tak dobrá, a vzpomínám si, jak jsem si vybírala všechny ty čtečky pro všech šest tříd a myslela jsem si, že nevydržím déle než dva týdny!

Nezapomenutelné hodiny?
Myslím, že nejdůležitějším předmětem pro mě byla studená válka s Williamem Eddlestonem. Byla to náročná hodina, ale dobře mě připravila na Oxford. Také jsem si uvědomil, že mě zajímá období studené války.

AAU ve třech slovech?
Přátelská, mezinárodní a přísná.

Nehmotné věci, se kterými jste opustili AAU?
Zaprvé jsem tam poznala mnoho skvělých lidí, například své přátele a manžela. Za druhé mi to také otevřelo možnost studovat na Oxfordu. 

Co vás vedlo ke studiu na Oxfordu?
Jednoho dne jsem potkal dívku, která se hlásila na Cambridge, a pomyslel jsem si: "No, ty se vlastně můžeš hlásit z České republiky?" Nikdy jsem nevěděla, že je možné, aby na těchto školách studoval někdo z České republiky. Pak jsem se začala bavit s profesory na AAU a řekla jsem si, že bych to možná mohla zkusit.

Díky tomu, že si udržovala průměrné jedničky a tři až čtyři měsíce pracovala na motivačním dopise, se její snaha stala skutečností... 

Největší šok v Oxfordu?
Nejvíce šokující byl seznam čtení, která jsme si měli připravit na každý týden. Prvních pár týdnů, kdy jsem četla 14 hodin denně, jsem se snažila splnit všechnu doporučenou četbu, pak jsem si uvědomila, že je to nemožné. Musel jsem si tedy vytvořit nějaký systém, jak se prokousat množstvím literatury a jak se naučit to, co jsem potřeboval, a nejdůležitější body, které jsem mohl použít v hodinách a které mě nejvíce zajímaly. Něco tak intenzivního jsem si předtím nedokázal představit.

Témata diplomových prací na AAU a v Oxfordu?
Celou dobu jsem pracoval na stejném tématu diplomové práce - v Oxfordu jsem jen rozvíjel téma, které jsem začal na Angloamerické univerzitě, a to o kulturní výměně mezi Československem a Velkou Británií v 60. letech před Pražským jarem. Sledoval jsem vztah mezi vnitropolitickými liberalizačními procesy v Československu, které začaly v roce 1956 a vedly k Pražskému jaru 1968, a souběžným procesem omlazování kulturního dialogu mezi Československem a Velkou Británií. Takže jsem v podstatě pět let bádal v archivech, vedl rozhovory a dával to dohromady, protože jsem byl první, kdo o tomto tématu psal.

Jaké byly tyto komunikační kanály?
Hlavními komunikačními kanály mezi oběma zeměmi byly obousměrná kulturní a akademická výměna, rozvíjející se a omezený cestovní ruch a rostoucí příliv britské populární kultury do Československa. V probíhající akademické debatě o původu Pražského jara se často opomíjejí rostoucí nadnárodní zkušenosti Čechoslováků přicházejících do kapitalistických zemí z postupného otevírání země a účinky následného přílivu západní kultury do Československa. Proto mi toto téma připadá velmi zajímavé.

Co vás Poetizer naučil?
Že lidé opravdu rádi píší poezii! Začalo to jen jako zábavný projekt a pak si ho stahovalo a používalo stále víc lidí - teď máme skoro 8000 uživatelů a asi 300 nových básní týdně, což je úžasné!

Souvislost mezi IR a poezií?
Poezie je umění a umění hraje v mezinárodních záležitostech velmi důležitou roli. Koncem 80. let 20. století Joseph S. Nye vypracoval koncept měkké moci, který zdůrazňuje význam kultury v mezinárodních vztazích. Zjednodušeně řečeno tvrdí, že měkká síla země může formovat vztahy s jinými zeměmi spíše prostřednictvím přitažlivosti a spolupráce než donucování, a kultura spolu s politickými hodnotami tvoří tuto měkkou sílu. Myslím, že vystihl velmi důležitou myšlenku, prostřednictvím kultury komunikujeme s jinými lidmi, kulturami a národy a navazujeme skrze ni vztahy - takže co se týče mě, poezie a IR spolu určitě souvisejí.

Od hry na klavír, přes výuku dětí v mateřské škole, studium francouzštiny v Grenoblu až po akademickou půdu... co si myslíte o své rozmanité minulosti? Je to důležité?
Z hlediska mého studia na Oxfordu pro mě bylo velmi důležité mít umělecké vzdělání, protože šlo o interdisciplinární program. Svou diplomovou práci jsem psal o kulturní výměně v době studené války, takže bylo důležité, abych věděl hodně o hudbě a kulturním umění spolu s mezinárodními vztahy a politikou, abych mohl využít své znalosti z obou oblastí.

Také věřím, že když děláte více různých věcí, jste otevřenější a kreativnější, takže se nebojíte zkoušet nové věci.

Nejlepší české kapely?
J.A.R. a Monkey Business.

Kdybyste se mohli vrátit v čase a navštívit jakýkoli koncert?
Freddy Mercury a skupina Queen.

Mozart ne?!
Směje se... "Ne, královna by byla zábavnější."