Sylvia Vondráčková

Absolventka z roku 1993
Bakalářské studium Business Administration

Narodila se v USA, má české kořeny, šest let svého dětství prožila na plachetnici, chodila do školy na Kypru, Mallorce a učila se doma, procestovala Sýrii a Libanon a dalších 22 zemí, plavila se přes Atlantik a navštívila Jižní Ameriku... to vše do svých 11 let. Když nastal čas výběru vysoké školy, AAC byla přirozenou volbou. Po AAC získala titul MBA na Českém institutu managementu a šest let pracovala ve známé reklamní agentuře P.O.P. (SARA, s.r.o./ DesignTeam), kde působila jako marketingová a později exportní ředitelka, zakládala sesterské společnosti a partnerství s distributory po celé Evropě.

Proč jste si s bratrem vybrali právě AAC?

"Dospívání v USA a stěhování do ČR za novým dobrodružstvím... AAC opravdu zachránilo mou i bratrovu situaci. Přijetí na českou univerzitu pro nás nepřipadalo v úvahu kvůli naší špatné češtině, a tak když jsme zjistili, že AAC je v Praze a nabízí podobný interaktivní styl výuky, na jaký jsme byli zvyklí v USA, byli jsme šťastní. S bratrem Martinem jsem absolvovala několik hodin, ale během nich byl tak živý, že ho učitelé buď milovali, nebo se ho snažili uklidnit. Bohužel nikdy nedokončil AAC, protože v osmnácti letech zemřel na cestách po Africe. Vzpomínám si, že jsem byla v naprostém emocionálním útlumu a místo abych doma brečela, chodila jsem do tříd po třech dnech, abych se snažila na to nemyslet. Takže do jisté míry mi AAC pomohl lépe překlenout dny a měsíce."

Jaké jsou vaše vzpomínky?

"Jezdil jsem se starou Škodou 105 do vily ve Vysočanech. To byl opravdu působivý způsob, jak se dostat do školy, a kromě toho, že se nám v USA za takové auto posmívali, tady jsme si mysleli, že je skvělé jezdit autem z dob reálného komunismu. Pak se AAC přesunul do areálu vedle Karlova mostu v prostorách maltézských rytířů. Byly tam působivé učebny a my jsme se cítili skvěle. Přesun z okraje Prahy do krásného centra nám tehdy vrtal hlavou, ale byli jsme za tu změnu rádi. Počet žáků ve třídách byl stejný jako nyní a bylo tam hodně studentů z bývalých jugoslávských zemí. Ti rozhodně hodiny rozvibrovali, i když musím přiznat, že tolik kreativních způsobů podvádění jsem ještě nezažil. Na druhou stranu byli upovídaní a charismatičtí, což je něco, co teď při výuce opravdu oceňuji a co je na druhé straně! Jediný učitel, kterého si jasně vybavuji, je zakladatel školy, protože nosil velmi krátké kalhoty. Byl tam ještě jeden charismatický lektor reklamy, který po skončení hodiny vyhazoval papíry do vzduchu. Protože učil interaktivně, díky němu jsem se dal na reklamní obor a baví mě to dodnes."

Jaké to je stát se učitelem jako absolvent?

"Když jsem asi před šesti lety dostala možnost učit na AAU, byla jsem šťastná, ale zároveň nervózní. První třída, kterou jsem učil, byla přesně ve stejné učebně, kde jsem se před 15 lety učil se svým bratrem. Neuvěřitelné... Asi to tak mělo být."

Jak jste viděl růst AAU? Jak si myslíte, že rostla správným směrem? 

"AAU je institut, ke kterému budu navždy připoután. Viděl jsem, jak se fyzicky i geograficky rozrůstá, jak se z okrajové čtvrti stěhuje do centra Prahy v tak bezvadných prostorách. I když je ten proces náročný, vidím výsledky a vážím si jich. Máme krásné učebny, sborovnu a většina studentů se tu opravdu učí. Celkově se AAU stará a já se těším, až uslyším pávy na zahradě u našich učeben."

Jaký byl největší zlom ve vašem životě?

"Body zvratu jsou jak negativní, tak pozitivní. Tak samozřejmě, že mi bratr chybí, ale od té doby jsem se trochu uvolnil a mám rád humor. Abych skončil pozitivně, nejlepší adrenalinový zážitek, který jsem zažil a dodnes cítím, byl při túře v himálajských horách a při pohledu na Mount Everest. Sotva jsem dýchal a věděl jsem, že "opravdoví" horolezci musí na jeho vrchol zdolat ještě dalších 2500 m. To bylo pro mě velkým zážitkem. V Brazílii jsem měl možnost připojit se ke gaučům pasoucím stádo krav na paraguaysko-brazilských hranicích. Po dvou dnech pasení, když byly všechny krávy konečně nahnány na ranč, se vám tělem prohnal neuvěřitelný pocit spokojenosti. Dva dny jsem pak nemohl chodit, ale cítil jsem se dobře. Porod dvou čilých kluků je samozřejmě zlom k lepšímu. Mít skvělé vzpomínky na cestování je výhodou, když se dostanete do fáze, kdy skládáte spodky, opakujete dětem - umyjte si pusu, vyčistěte si zuby, prosím, netahejte všechny ty hlodavce domů :-). "

Jaký byl jeden z nejtěžších okamžiků, když jste pracoval v SARA?

"Jet třikrát do Vídně a omluvit se za špatně vyrobenou dávku reklamních produktů je nejhorší pracovní zkušenost v oboru reklamy. Vše je myšleno dobře, ale někdy se chyby v komunikaci a výrobě prostě nasčítají a v tomto případě jsme museli dodávku s obrázky Heidi Klum 3× předělat. Takže rovné stání a přímá omluva udělá své, i když to bylo opravdu nepříjemné."

Kdybyste mohl vymyslet aplikaci, jaká by to byla a proč?

"Upřímně řečeno, nemám rád aplikace, ale abych odpověděl na otázku, aplikace, která by vám pomohla rychle se rozhodnout, by mohla pomoci. Pomocník při rozhodování - abyste rychle našli odpověď, na jakou školu jít, do jaké práce jít, koho si vzít atd. Jinak, jak už jsem se zmínil, aplikace nejsou moje parketa a doufám, že přijde doba, kdy lidé začnou zase stát rovně a dívat se ven a ne na obrazovky s umělým světem."

Kdybyste mohl povečeřet s kýmkoli živým nebo mrtvým, kdo by to byl? O jakých tématech byste diskutovali?

"Kdybych se opravdu chtěl setkat se svým pradědečkem, kterého v šesti letech opustila vlastní matka jako sirotka. Od té doby se vypracoval prací na statku až na vyhlášeného velkoobchodníka s látkami a vlastní oděvní firmu v centru Prahy. Přežil první světovou válku, nacisty a poté mu komunistický režim sebral podnik, kde byl zaměstnán jako vedoucí skladu. Po tom všem zůstal optimistický, velkorysý a nikdy v sobě nenosil zášť."

Jaké tři knihy/filmy/seriály nejvíce ovlivnily váš způsob myšlení?

"Patrik Hartl - Chvíle štěstí" (pouze v češtině). Všechny knihy Courtney Bryceové, ale nejlepší je Síla jednoho. Kniha mého otce s názvem CESSNOU SVĚTEM (Letem světem s letadlem Cessna). Kniha obsahuje fotografie, které můj bratr pořídil na expedici po Jižní Americe a Africe, kterou nikdy nedokončil, ale jeho fotografie jsou tu navždy. Vážím si jich."

Když přijedete do nové země, co považujete za nejdůležitější nebo nejzajímavější věci, kterými byste se měli zabývat jako první?

"Miluji místní obchody na rohu a etnické potraviny. To mi teď hodně chybí. Ideální je region, kde se dá nějak domluvit a potkat se s místními. Cestování do Jižní Ameriky mi teď chybí, ale doufám, že se tam ještě někdy vrátím."

Kdybyste mohl napsat článek, který by si mohl přečíst celý svět, o čem byste ho napsal?

"Nemohu pochopit, že MY všichni víme, co je pro náš svět dobré a co špatné, a přesto ho stále řídí nadnárodní společnosti a velké subjekty, jejichž hlavním cílem je zisk. Možná by to nebyl článek, ale provokace pro všechny lidi na světě, aby se spojili a pokusili se věci změnit. Vím, že to může znít jako utopie, ale v Evropě částečně skončil komunismus, a to bylo také neslýchané."

Jak vysvětlujete svou filozofii výuky?

"Akademické osvícení, tedy spojení teorie, reality a energie, aby to klaplo."