Lucie Němcová

2017 Absolventka
Magisterské studium International Relations & Diplomacy

"Myslela jsem si, že studium mezinárodní politiky a konfliktů zní okouzlujícím způsobem, ale nakonec, když pracujete na něčem, co vidíte, že se děje před vámi, a co můžete skutečně změnit, naplňuje mě to víc. Vidět politiku místní vlády, které radím, a sledovat, jak se realizuje, mě uspokojuje víc než něco, co nemůžu změnit... Každý může něco změnit. Existují nápady, dobré nápady, ale europoslanci [členové Evropského parlamentu], kteří debatují o budoucnosti své země, obvykle neprovádějí změny okamžitě. Když chodbou procházejí stovky lidí, chcete být někde jinde, kde můžete něco změnit."

Vraťme se trochu zpět... Vyrůstala jste v Praze?
Ne, stěhovala jsem se s rodiči do Londýna, Bruselu a Moskvy. Můj otec byl zpravodajem Českého rozhlasu, takže to mě asi ovlivnilo, abych se vydala na mezinárodní dráhu. I když teď jsem už asi na té lokální cestě.

Jak se vám žilo v Bruselu, když jste tam pracovala?
„Velmi živé místo, takový tavicí kotlík lidí z různých koutů světa, ale jen od pondělí do čtvrteční noci. Většina totiž o víkendech odjíždí do své domovské země. Mnozí z mých kolegů dokonce bydleli v hotelech. O víkendech tam bylo velmi klidno – ne šedé a deštivé, jak si lidé obvykle myslí. Ale měla jsem také univerzitní život, takže jsem byla obklopena lidmi z celého světa.“

Jak se po pobytu v zahraničí cítíte spojena s českou společností?
Když slyším spoustu Čechů, kteří tu vyrostli, někdy nechápu, co říkají. Například je všeobecně známo, že mnoho Čechů nesnáší Rusy. Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč tomu tak je. Samozřejmě racionálně vím, že je to kvůli okupaci v minulosti, ale nedává mi smysl ignorovat Rusa dnes jako nějakou formu diskriminace kvůli Stalinovi... Dokonce máme pro Rusy název "rusáci". Kdykoli to slyším, říkám si: "Proč? Co se to děje? To už je přece dávno'. S většinou Rusů, které jsem potkala, mám od doby, kdy jsem čtyři roky žila v Moskvě, skvělé zkušenosti. Jakoby něco, co by se dalo nazvat "kulturním dítětem", nechápe tyto národní pocity.

Plánujete zůstat v Praze?
Zcela. Rozhodla jsem se, že tu zůstanu, ale kdybych odešla a pracovala na stejném oddělení kdekoli jinde na světě, neměla bych takové kontakty a zkušenosti jako v Praze.

Osobně mě velmi zajímá urbanismus, zejména v Praze. Setkáváte se v práci s mnoha urbanistickými problémy?
Ano - například větší dostupnost jízdních kol v Praze. Chceme se více podobat jiným evropským městům, ale to se v dohledné době nestane. Například centrum města není uzpůsobeno pro sdílení kol nebo segwaye. Ve čtvrtích si často stěžují. A teď například lidem vadí, že kvůli zákazu kouření ve vnitřních prostorách jsou všichni kuřáci na ulici. Čechům trvá, než si na změny zvyknou.

A mluví se o regulaci cestovního ruchu?
Ve skutečnosti existuje. Na pražském magistrátu, kde pracuji, politické strany debatují o regulaci Airbnb a příjezdu turistů/cizinců. I když podle mého názoru se není čeho bát. Česká republika tímto problémem nijak netrpí. Přesto je dobré to programově s českými voliči řešit.

Jaký byl váš první dojem z AAU?
Bývala jsem velmi nervózní a plachá dívka. Při orientační dnu jsem nevěděla, s kým se mám bavit, ani jsem nevěděla, jak komunikovat s cizími lidmi, dokud se se mnou někdo nezačal bavit prostým: "Ahoj. Jak se máš?" Pak jsem pochopila, že to je způsob komunikace - být otevřený novým zkušenostem. V ten den jsem si skutečně našla několik přátel a přátelíme se po celou dobu studia.

Máte na AAU nějaké vlivné profesory?
Pelin [Pelin Ayan Musil, Ph.D.]. Ta mě nasměrovala k politologii. Její metodologie se mi velmi líbila. Nakonec jsem u ní dělala bakalářskou a magisterskou práci.

Jaké bylo téma vaší bakalářské práce?
Bělorusko a jeho demokratizace (když jsem se ještě zabývala mezinárodní politikou).

A vaše magisterská práce?
Byrokratická autonomie. Podobně jako v mé doktorské práci šlo konkrétně o srovnání České republiky a Německa.

Jak vidíte budoucnost EU?
Věřím, že lidé se vždy budou zajímat o své blízké okolí. Především budou řešit problémy, které se v jejich městě vyskytují. Pak se budou v hospodě bavit o tom, co udělal premiér a prezident. Stále to budou osobnosti národního státu. Neumím předvídat budoucnost, ale nemyslím si, že globální decentralizace a vystoupení zemí z EU proběhne tak rychle.

Co děláte, když máte volné odpoledne?
(Směje se) Jsem doma... Jsem ráda doma, protože většinou nemám volné odpoledne. Ale ráda si doma připravuji i večeře s přáteli.

Kdybyste mohla, jaký kurz byste na AAU učila?
Nedávno jsem o tom přemýšlela. Ráda bych učila něco z politologie, třeba místní samosprávu. Ale to v současné době asi jako kurz neexistuje. Upřímně řečeno, není to zrovna atraktivní téma, když jste mladší a teprve začínáte studovat. Ale jednou bych to ráda udělala, možná za tři roky... uvidíme!