Jiří Brodský

Absolvent z roku 1999
Bakalářské studium politologie a sociologie

V roce 2013 nastoupil jako první velvyslanec České republiky v Dánsku a v loňském roce se jeho místo změnilo na Mongolsko. O jeho diplomatických misích a o Mongolsku se můžete dozvědět prostřednictvím jeho velmi aktivního blogu. twitter účet.  

Jaké bylo vaše první zaměstnání?

Moje první skutečná práce byla během studia na Anglo-americké univerzitě. Abych si zaplatil školné, pracoval jsem pro časopisy Esquire a Speed a překládal články z angličtiny pro jejich (tehdy nová) česká vydání.

Něco jedinečného o sobě (koníčky nebo osobní úspěchy)?

Vždy jsem měl rád individuální sporty (tenis, jízdu na kolečkových bruslích, plavání, lyžování nebo fitness). V posledních letech jsem objevil rybaření, sport, díky kterému jsem se naučil relaxovat. Obě země mého dosavadního vyslání byly k tomuto koníčku vstřícné, takže mám štěstí.

Proč jste se rozhodl studovat na AAU?

Pro magisterské studium jsem se chtěl zapsat na prestižní britskou univerzitu a bakalářský titul AAU jsem považoval za nejlepší předpoklad. Díky svým studijním výsledkům na AAU jsem získal přijetí na London School of Economics and Political Science, získal stipendium a uspěl tam.

Jakou věc, kterou vás učitel naučil, jste si vzali nejvíce k srdci?

Obecně řečeno, AAU pěstuje kritické myšlení; učí své studenty diskutovat, znát fakta, být rozhodný, stanovit priority atd. Kdybych měl zmínit jedno jméno, byl by to Keith Crawford, který mě inspiroval k podání přihlášky na London School of Economics. Na jeho hodiny politologie vzpomíná mnoho absolventů.

Co ve vás vzbudilo zájem o mezinárodní vztahy?

Když mi bylo 16 let, bavili jsme se s dědečkem o tom, na jaké povolání bych mohl aspirovat.

Jaký byl největší zlom ve vašem životě?

Tehdy jsem poznal svou ženu Hanu. Měl jsem zásadu nechodit s nikým ze stejného oboru. Když jsem však pracoval pro prezidenta Klause, často jsem ho doprovázel na jeho cestách, nejčastěji asi do Itálie. Hana pracovala v Římě jako zástupkyně českého velvyslance a láska zvítězila nad zásadami.

Jak se podobají diplomatické mise České republiky v Dánsku a Mongolsku? A čím se liší?

Jsou si podobní v každodenní manažerské práci, v řízení velvyslanectví, v zajišťování dobré spolupráce zaměstnanců velvyslanectví, v plnění úkolů zadaných ústředím. Obě mise jsou shodné v tom, že prosazují české zájmy a dobré jméno České republiky v zahraničí. Rozdíl je geopolitický. Mongolsko zažilo éru komunismu, bývalo sovětským satelitem a prioritní partnerskou zemí tehdejšího Československa. Díky tomu je nám i přes geografickou vzdálenost velmi blízké. Jeho ministři, guvernéři, starostové, podnikatelé jsou velmi přístupní. Většina z nich naši zemi navštívila, detailně ji zná a počítá nás mezi přátele.

Když přijedete do nové země, co považujete za nejdůležitější nebo nejzajímavější věci, kterými byste se měli zabývat jako první?

Myslím, že je nezbytné si o zemi předem hodně přečíst a určitě pomůže i znalost místního jazyka (alespoň základní). Další nejdůležitější věcí je zapojit se do kontaktu s místními lidmi, poznat jejich zvyky, životní styl a mentalitu, pochopit, jak to v dané zemi funguje a proč. V Mongolsku je také nutností určitá pokora a úcta k přírodě.

Co se podle vás mohou Češi naučit od mongolské kultury? A naopak?

Podle mého názoru bychom se mohli naučit neregulovat všechny aspekty našeho života a minimalizovat roli vlády. V tomto ohledu je opravdu osvěžující dívat se na Evropu skrze asijské brýle.

Co by se od nás mohli Mongolové naučit? Myslím, že by na sebe mohli dávat větší pozor, například při řízení.

Jezdili jste nebo plánujete jezdit s jezdci na koních?

Několikrát jsem si vyzkoušela jízdu na koni a musím sebekriticky říct, že mi to moc nejde. Koně ale miluji a největším zážitkem loňského roku byla návštěva Národního hřebčína v Kladrubech.