Jana Brotánková

Absolventka z roku 1999
Bakalářské studium Business Administration

Dnes jsou soukromé vysoké školy stále běžnější, a to i mezi Čechy, ale kdysi tomu tak nebylo. Co vás jako českého občana v 90. letech vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro soukromou vysokou školu? Co vás vedlo k rozhodnutí vybrat si právě AAU?

V roce 1994, kdy jsem se zapsal na AAC (AAU tehdy ještě měla status vysoké školy), existovala pouze jedna soukromá univerzita, která poskytovala kompletní výuku angličtiny. Hlavním důvodem, proč jsem se zapsal, nebyl aspekt soukromé univerzity, ale aspekt anglického jazyka a celé struktury studijních programů. Kurzy a předměty mi připadaly méně akademické a více zaměřené na znalosti a budování schopností, čímž poskytovaly rozvoj dovedností, které jsem hledal.

Maturoval jsi v roce 1999, jaká byla tehdy AAU (co se týče studentů, učitelů a výuky)? Jsou nějaké vzpomínky, které ti utkvěly v paměti? Byli nějací profesoři nebo předměty, které na vás zapůsobily?

Osobně mi zůstalo v paměti, že v té době byly kurzy postaveny na potřebách studentů: většina z nás tehdy pracovala na plný úvazek. Proto byla většina kurzů večerních. Bylo to náročné, ale zároveň zábavné a inspirativní. Já jsem se studentům příliš nevěnoval, protože jsem tehdy měl práci na plný úvazek a kromě práce a studijních úkolů mi na nic jiného nezbývalo moc času.

Co se týče učitelů, zažil jsem proměnu díky svému profesorovi účetnictví (bohužel si nevzpomínám na jeho jméno). Způsob výuky mě obrátil a díky tomuto předmětu se účetnictví a finance staly mou profesí (víceméně). K této "konverzi" došlo navzdory mému přesvědčení, že po státní maturitě nebudu dělat kariéru ani vzdáleně spojenou s účetnictvím.

Vystudoval jste školu Business Administration, máte pocit, že vás studium na AAU dostatečně připravilo na zaměstnání?

Jak jsem již zmínil výše, v té době jsem již pracoval na plný úvazek v bankovním sektoru jako finanční kontrolor; mé vzdělání bylo doplňkem mé práce.

Studoval jste po absolvování AAU ještě někde jinde? Pokud ano, kdy/kde a proč?

Ne, po absolvování AAU jsem nepokračoval ve studiu. Cítil jsem (a stále cítím), že praktické znalosti získané praxí mohou poskytnout doplňující možnosti vzdělávání rovnocenné těm, které jsem získal ve škole. V průběhu své kariéry jsem však absolvoval spoustu školení zaměřených na různá témata.

Jak jste se rozhodl pracovat pro Evropskou komisi? Jaké to byly dosavadní zkušenosti?

Práce v Komisi se stala náhodou. Když Česká republika v roce 2004 vstoupila do EU, žil jsem a studoval v Číně a začal jsem si hledat práci v Pekingu. Shodou okolností se uvolnilo místo v delegaci EU v Číně a Mongolsku a po absolvování přísného výběrového řízení jsem byla přijata. Zpočátku jsem pracovala v administrativě jako účetní, ale o rok později jsem přešla do sekce financí, smluv a auditu jako projektová finanční úřednice.

Přechod ze soukromého do veřejného sektoru byl velmi zajímavou a přínosnou zkušeností. Až do přechodu jsem neměl žádné znalosti o světě rozvojové spolupráce a nevěděl jsem nic o mezinárodních organizacích. Jsem šťastná, že jsem měla (a stále mám) tu čest podílet se na rozvojové spolupráci, kterou EU poskytuje po celém světě, a přispívat k procesu, díky němuž se náš svět stává lepším místem k životu.

Můžete popsat své pracovní zkušenosti ze zahraničí? Jaké jsou její výhody a nevýhody?

V zahraničí žiji asi polovinu svého života, cítím se v něm více doma než ve své rodné zemi, opravdu si užívám kosmopolitní způsob života. Obecně bych řekla, že klady převažují nad zápory: člověk se stává flexibilnějším a odolnějším, naučí se přizpůsobit různým kulturám a jazykům a adaptace na nové pracovní prostředí je rychlejší a plynulejší. Snad jedinou nevýhodou je, že člověk zůstává geograficky daleko od své rodiny.

Od roku 2013 jste na studijním volnu. Co jste dělal ve svém volném čase?

V srpnu 2013 jsem z rodinných důvodů opustil práci v Pekingu a přestěhoval se do Austrálie. Čas strávený "tam dole" jsem plně věnoval rodině, která mě neustále zaměstnávala.

Letos v únoru jsem znovu nastoupil do služeb Evropské komise, tentokrát do Hanoje ve Vietnamu. Zatím to byla další zkušenost, která mi změnila život a poučila mě. Můj pobyt zde mě naučil, že nic se nemá zobecňovat; bez ohledu na to, v kolika zemích člověk žil, každé nové místo nabízí něco jedinečného; učení prostřednictvím životních zkušeností nikdy nekončí.