Darja Belkina

Absolventka z roku 2006
Bakalářský obor Politika a společnost

Zdá se, že jste v poslední době velmi šťastný a zaneprázdněný člověk. Povězte mi něco o své současné kariéře a o tom, jak jste se k ní dostal?
Na konci desetiletého vysokoškolského studia jsem se rozhodl absolvovat kurz filmové režie a psaní scénářů v Moskvě. To, co jsem se během těchto dvou let studia naučil, mi velmi pomohlo posunout se v kariéře dál, ale byla to také nejtěžší zkušenost mého života.

Bydlet na koleji s 500 umělci byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Jeden den jeden z mých vrstevníků získal mezinárodní ocenění, druhý den jeden z nich vyskočil z okna v 16. patře, protože se nedokázal vyrovnat se slepou uličkou, ve kterou se podle něj jeho život dostal. Podobnými fázemi přijetí a nepřijetí sebe sama jsem si prošel i já.

V roce 2014 jsem natočil svůj první krátký film: "Muž v mém životě" o mém synovi Arystanovi. Na Mezinárodním festivalu krátkých filmů a animace Encounters v Bristolu (Velká Británie) jsem získal cenu 20:20 British Council Hitchcock Film Award. Je zajímavé, že Alfred Hitchcock natáčel filmy, aby překonal svůj strach, a já jsem natočila svůj film, abych překonala ten svůj: být svobodnou ženou a matkou. Napsala jsem scénář, režírovala kameru, dodala k filmu hudbu a natočila ho. Pomohlo mi to překonat bolest srdce, kterou jsem cítila.

Nyní jsem obchodním zástupcem kazašských filmů a producentem tří filmů o sociální spravedlnosti. Jsem také zakladatelem sdružení mladých kazašských filmařů a zakladatelem/ředitelem veřejného fondu "Národní centrum pro rozvoj a distribuci kazašských filmů".

Po ukončení studia na AAU jste se věnoval studiu, proč jste se rozhodl studovat právě v západní Evropě a jak to ovlivnilo váš současný život?
Nejprve jsem chtěla pokračovat ve studiu v Praze, ale v té době jsem nemohla najít magisterský program, který by rozvíjel můj potenciál. Proto jsem si vybral Buceirus Law School/Otto Beisheim School of Management v Hamburku, jednu z nejprestižnějších univerzit v Německu. Titul Master of Law and Business jsem získal v roce 2008.

Po čtyřech letech práce pro různé filmové společnosti jsem se po návratu domů v roce 2008 rozhodl vytvořit zcela nový obchodní model propagace a prodeje kazašského filmu. Díky svým předchozím životním zkušenostem jsem si uvědomil, že ke změnám dochází, když je uskutečníte - jste filmovým režisérem svého života. Od té doby jsem svým vlastním šéfem a prodávám filmy kazašské produkce. Není to snadné, ale každý den se učím novým věcem. Kromě národního studia filmové produkce jsem jediný člověk, který má takové odborné znalosti, jaké jsou potřeba k propagaci naší kinematografie ve světě.

Absolvoval jsi AAU v roce 2006, můžeš mi říct, jaká AAU tehdy byla?V letech 2003-2006 jsem studoval na AAU, která má podle mého názoru nejlepší studijní prostředí, vrstevníky a vzdělávací praxi na světě, a to vše v kouzelné Praze.

Vzpomínám si na psaní skvělých anglických textů v předmětu "Composition II" s Tonym Ozunou, na politické diskuse s Donem Fullerem, na kurz "Sociální teorie 20. století", který vedl Douglas Dix, a samozřejmě na Janu Krásenskou v oddělení služeb studentům, která byla vždy tak milá a ochotná!
Podle mého názoru tito lidé nejsou jen vyučujícími a zaměstnanci, ale také reprezentanty značky AAU.

Jarní a zimní prázdniny jsem strávil ve městech po celé České republice: Každý víkend jsem strávila na tanečním parketu!

Během studia na AAU jsem se naučila být studentkou, přítelkyní, kamarádkou, matkou a sestrou. Získala jsem tolik zkušeností s životem v zahraničí; bylo to nejšťastnější období mého života!

Jsou nějaké vtipné/zajímavé/dojemné momenty z tvého působení v AAU, které ti opravdu utkvěly v paměti?
Během mého studia na AAU se odehrálo tolik okamžiků, že bych o nich mohl vyprávět celou věčnost, ale tento příběh mi utkvěl v paměti dodnes:
Během studia na AAU jsem bydlel na kolejích s dalšími 10 studenty AAU, kteří byli jako moje rodina.
Jednoho dne jsem otevřela pokoj na koleji a uviděla před sebou na podlaze ležet tři žluté tulipány, které mi někdo nechal, když jsem byla uvnitř. Byla jsem dojatá, ale netušila jsem, od koho jsou.
Kupodivu jsem stejný druh tulipánů dostala o čtyři roky později na své narozeniny stejným způsobem: anonymně, na podlaze před dveřmi mého pokoje na koleji... ale tentokrát jsem byla v Německu!
Po letech jsem zjistila, že jsou od dvou různých kluků, kteří ke mně chovali vřelé city, ale bohužel neměli odvahu mi to říct z očí do očí!

Jsou nějací profesoři nebo zaměstnanci, kteří zajímavě ovlivnili váš život? Pokud ano, jak?
Milada Polišenská mě naučil být velvyslancem své země i sebe sama. Tony Ozuna doporučil mi neocenitelné stáže - přímo mě naučil zlepšovat mé profesní dovednosti.
Douglas Dix mi prostřednictvím literatury a filmu pomohl analyzovat sebe i své okolí, abych v životě uspěl. Donald Fuller mě přesvědčil, že jeden člověk toho může dokázat tolik. Toho člověka mám opravdu rád! Naše rozhovory mimo třídu byly ty nejzajímavější a nejenergičtější politické rozhovory vůbec!
Mám slzy v očích, neexistuje způsob, jak poděkovat všem, kteří pomáhali učit a podporovat 17-letý-Darya, tak daleko od domova. Nedokázala bych si představit lepší studijní prostředí než AAU.

Proč jste se nakonec rozhodl vrátit do Kazachstánu, když jste v raném věku strávil tolik času mimo zemi?
Po skončení studia v Praze chtěli všichni moji vrstevníci zůstat a totéž se stalo po skončení studia v Německu. O své volbě přemýšlím dodnes. Zlomový okamžik pro mě nastal v lednu 2006: Nový rok jsem oslavil v Praze se svými kazašskými příbuznými, kteří se poté vrátili domů. Moje mladší sestra Dana, která také studovala na AAU a na Silvestra odjela domů, nepřivezla z Kazachstánu žádné dárky kromě sbírky kazašských, kyrgyzských, tádžických, turkmenských a uzbeckých filmů, které jsem sledovala jeden po druhém... Uvědomila jsem si, že se mi tolik stýská po domově a rodičích! Chyběla mi vůně stepi a sněhu v horách, kazašské stromy a tráva... Po návratu domů jsem napsal soubor básní v ruštině o své lásce ke Kazachstánu a nazval je "Kazašská step, má jediná matka". Udělal jsem správné rozhodnutí, když jsem se rozhodl vrátit zpět domů, protože cítím, že tam patřím.

Poslední otázka, děje se ve vašem životě od ukončení studia ještě něco zajímavého? (Dobrovolnická práce, cestování, rodina atd...)
Porod mého syna - Arystana, což v kazaštině znamená lev, je jednou z nejúžasnějších událostí, které mě potkaly; péče o něj je pro mě nejrozsáhlejším vzdělávacím procesem v životě.