AAU hostí debatu o budoucnosti transatlantických vazeb

Debatu moderoval Jan Macháček, prezident Strategeo Institute, a vystoupili v ní tito panelisté:

Diskuse byla zahájena zkoumáním celní politiky USA. Panelisté se zabývali nejednotnými důvody pro zavedení cel, které zahrnovaly geopolitický vliv, generování federálních příjmů a snahu o nápravu obchodní nerovnováhy. Za hlavní problém byla označena absence soudržné dlouhodobé strategie.

Protekcionistické názory byly označeny za dlouhodobý rys názorů současné administrativy. Cla prý byla uplatňována v mnoha odvětvích, což vedlo ke zvýšení spotřebitelských nákladů a narušení globálních dodavatelských řetězců. Motivace obchodních rozhodnutí byly charakterizovány jako pramenící spíše z diskreční pravomoci a politických signálů než ze strukturovaného ekonomického plánování.

Rozsáhle se diskutovalo o roli prezidenta Donalda Trumpa při formování současné obchodní politiky USA. Panelisté konstatovali, že Trump již desítky let veřejně podporuje cla a opakovaně je uvádí jako ekonomický nástroj i předvolební slib. Využívání celních opatření jeho administrativou bylo popsáno jako nepředvídatelné, s častými změnami rozsahu a výjimek.

Bylo rovněž přezkoumáno právní zdůvodnění používání sazeb. Jako legislativní mechanismus, který umožňuje rozsáhlá opatření výkonné moci v oblasti obchodu, uvedli účastníci panelu zákon o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích z roku 1977. Diskutovalo se o možnosti reformy Kongresu, která by tyto pravomoci omezila. Pozornost byla věnována také lobbingu společností, udělování výjimek a problémům, kterým čelí menší podniky při rychlých změnách politiky.

Podrobně byly přezkoumány reakce trhu na oznámení cel, jako je volatilita akcií a růst úrokových sazeb. Někteří účastníci dávali tento vývoj do souvislosti s širšími obavami ohledně státního dluhu, ročních fiskálních deficitů a dlouhodobého postavení amerického dolaru jako hlavní světové rezervní měny.

Otázky z publika vyvolaly diskusi o vlivu podniků a možnosti střetu zájmů, zatímco panelisté se zabývali možnými důsledky selektivní tvorby politiky na základě politických nebo finančních hledisek.

Rozhovor se poté přesunul k otázkám kolektivní bezpečnosti a budoucnosti NATO. Panelisté se zamýšleli nad tím, zda si aliance může udržet svůj význam a důvěryhodnost tváří v tvář rostoucímu napětí a měnícím se prioritám USA.

NATO bylo popsáno jako více než jen vojenská instituce, přičemž důraz byl kladen na psychologickou důvěru, která je základem článku 5. Diskutovalo se o spolehlivosti vzájemných obranných závazků, zejména ve světle Trumpovy rétoriky naznačující podmíněné zapojení USA. Byly vyjádřeny obavy z dlouhodobých dopadů takových sdělení na evropskou důvěru v kolektivní obranu.

Panelisté diskutovali o rozporu mezi americkým vojenským establishmentem a civilním vedením a konstatovali, že vysocí vojenští představitelé nadále podporují tradiční spojenectví, i když političtí představitelé přijímají jednostrannější nebo podmíněné přístupy. Diskutovalo se o evropských snahách o větší strategickou autonomii, i když bylo poznamenáno, že většina členských států EU je nadále závislá na americké logistické a obranné infrastruktuře.

Jako příčina současné nerovnováhy v NATO byly uvedeny historické vzorce nerovnoměrných výdajů na obranu. Panelisté upozornili na možnost, že evropské země budou muset v budoucnu nezávisle odstrašovat regionální hrozby. Za možný bod obratu v evropské bezpečnosti byla označena vyvíjející se obranná strategie Německa, stejně jako spekulace o budoucích jaderných kapacitách zemí, jako je Polsko.

Diskuse se týkala také omezení současných evropských systémů protivzdušné obrany a vojenské připravenosti, přičemž účastníci diskuse uvedli, že splnění nových bezpečnostních očekávání bude vyžadovat trvalé investice a sladění politik.

V další části debaty se pozornost zaměřila na demokratické vládnutí a politické hodnoty. Panelisté se zabývali vývojem v domácí politice USA, zejména v oblasti vysokoškolského vzdělávání, občanských svobod a veřejné diskuse.

Byly uvedeny příklady federálních snah o ovlivňování univerzitní politiky, včetně mechanismů financování a veřejné kritiky institucionální kultury. Tento vývoj byl diskutován v souvislosti s ochranou svobody projevu, správní autonomií a politickou stranickostí.

Panelisté porovnávali vládní rétoriku s postoji veřejnosti a upozorňovali na rozdíly mezi kroky vedení a širšími hodnotami, které vyznává mnoho občanů v Evropě i ve Spojených státech. Bylo zkoumáno, do jaké míry ovlivnily nedávné politické změny vnímání demokratických institucí USA, přičemž některé diskuse se zaměřily na roli Trumpovy administrativy při přetváření institucionálních norem a lidových očekávání od vládnutí.

V diskusi se také spekulovalo o tom, zda Evropa v reakci na nepředvídatelnost transatlantického partnerství nebude usilovat o užší hospodářské nebo strategické vazby s dalšími globálními aktéry, zejména s Čínou. Byly hodnoceny důsledky upřednostňování předvídatelnosti před sdílenými ideologickými hodnotami.

Panelisté se také zabývali politickou angažovaností mladších generací a dávali ji do souvislosti s širšími trendy, jako jsou změny volebních zákonů, požadavky na identifikaci voličů a politická polarizace. Tyto faktory prý ovlivňují míru účasti a důvěru veřejnosti v demokratické instituce.

Závěrečná část akce se zaměřila na vznikající globální shody. Otázky z publika vyvolaly diskusi o rostoucím vlivu Číny v Latinské Americe a o vnímání neangažovanosti USA v tomto regionu. Panelisté dali do kontrastu čínské investice do infrastruktury s konfrontačnějším postojem, který v posledních letech zaujaly Spojené státy.

Otázka, zda by Evropa mohla nebo měla hrát aktivnější roli v Latinské Americe a zemích globálního Jihu, byla zvažována v souvislosti s vnitřními výzvami v rámci EU. Jako omezující faktory byly označeny překážky bránící hlubší hospodářské integraci a koordinaci zahraniční politiky.

Rozhovor se týkal také strategického postoje Číny. Panelisté popsali mezinárodní chování Číny jako dlouhodobě orientované a opatrné, zejména ve srovnání s reaktivnějším přístupem ostatních velmocí. Budoucí kroky Ruska a jeho vztahy se Spojenými státy byly diskutovány jako proměnné s možnými důsledky pro regionální a globální stabilitu.

Dalšími tématy byly změny ve vnímání USA ve světě, cestovní doporučení vydávaná spojeneckými zeměmi a vliv domácího politického vývoje na mezinárodní pověst. Debata byla zakončena otevřenou sekcí otázek a odpovědí, kde posluchači vznášeli dotazy týkající se různých témat, od korupce a občanské společnosti až po měnící se aliance a geopolitické priority.

Debata byla součástí probíhající série veřejných diskusí, které společně organizují AAU a Strategeo Institute. Očekává se, že nadcházející debaty budou pokračovat ve zkoumání klíčových událostí v oblasti globální politiky, bezpečnosti a demokratického vládnutí.

Další fotografie z debaty o transatlantických vztazích naleznete zde. zde. 

Veřejná debata o argentinských hospodářských reformách

 Veřejná debata o budoucnosti Ukrajiny

Veřejná debata o důsledcích Trumpova prezidentství

Veřejná debata o volbách v USA v roce 2024

Institut Strategeo, který založil bývalý disident Jan Macháček s cílem prosazovat hodnoty klasického evropského liberalismu, se zaměřuje mimo jiné na oblasti geopolitiky, diplomacie, bezpečnosti, ekonomiky, energetiky a mezinárodního obchodu. Podporou dialogu mezi vedoucími představiteli politického, ekonomického a mediálního sektoru usiluje Strategeo o řešení nejpalčivějších evropských problémů a o poskytování schůdných řešení.

Anglo-americká univerzita (AAU) je vysoká škola se sídlem v Praze. Byla založena v roce 1990 a dnes nabízí řadu bakalářských a magisterských studijních programů na třech školách inspirovaných tradicemi britského a amerického akademického prostředí. AAU, akreditovaná americkými i českými akreditačními orgány, je rozmanitá, se studenty z více než 80 zemí a kulturou, která oceňuje kritické myšlení, efektivní komunikaci a osobní transformaci.