Nebezpečí inflace služeb: Konvergence na Západě, nedostatek pracovních sil v pohostinství a co zpomaluje snižování sazeb ČNB?

Tomáš Adam, Jiří Schwarz (Původně publikováno v Hospodářských novinách, 29. dubna 2025, rubrika Komentáře)

Většina evropských ekonomik se dnes potýká s paradoxem: zatímco celková inflace se již více než rok pohybuje v blízkosti ideální hranice 2%, mnozí Evropané stále nevěřícně kroutí hlavou nad cenami obědů, dovolených nebo návštěvy kadeřníka. Jedním z důvodů je, že ceny služeb jsou výrazně vyšší, než jsme byli zvyklí. V České republice stále rostou téměř dvojnásobným tempem než před pandemií. Podle indexu HICP konstruovaného Eurostatem byly náklady na služby v březnu o 4,9% vyšší než před rokem.

Nejnovější údaje ukazují jasné zlepšení. V červnu loňského roku rostly ceny služeb meziročním tempem 6,5%, které od té doby kleslo o 1,5 procentního bodu. Část tohoto poklesu však představuje "daňová iluze". Změny v DPH v loňském roce dočasně zvýšily index přibližně o jeden procentní bod. Jakmile tyto vlivy letos ze srovnávací základny vypadly, vytvořily zdání nižší inflace služeb.

Tento vliv však lze odfiltrovat - což Česká národní banka (ČNB) při vykazování jádrové inflace dělá. Jedním z přístupů je zaměřit se nikoli na meziroční změny, ale na tzv. dynamika inflace-tříměsíční průměry sezónně očištěných meziměsíčních změn, které se mnohem rychleji zbavují jednorázových vlivů, jako jsou daňové změny. A tyto ukazatele dynamiky potvrzují, že růst cen služeb se v průběhu roku 2024 postupně zpomaloval a na počátku roku 2025 ještě více zpomalil. Přesto zůstává růst cen blízko úrovním z roku 2019, kdy ekonomika již vykazovala známky přehřátí.

Proč je tedy inflace služeb i přes trvale restriktivní měnovou politiku ČNB stále tak vysoká? Identifikujeme tři hlavní důvody.

První, ceny služeb obecně vykazují vyšší setrvačnost - cenové šoky se projevují déle. To je částečně způsobeno inflačními doložkami u nájemného a služeb spojených s bydlením, jako je údržba budov nebo inspekční služby. Podobně se rostoucí pojistné v reakci na vyšší pojistné hodnoty promítá do širších nákladů na služby, včetně stříhání vlasů a stravování v restauracích. Ceny energií se také promítají do cen služeb, i když se zpožděním.

Druhý, struktura české ekonomiky se mění. Roste podíl služeb na spotřebě domácností, což se vyrovnává západním normám, kde například každodenní stravování není standardem. Spotřební vzorce se přesouvají od kvantity ke kvalitě, což je spojeno s vyššími cenami. Zvyšuje se také poptávka - cestovní ruch konečně překonal úroveň z doby před COVID.

Třetí, v pohostinství a ubytování přetrvává nedostatek pracovních sil. Zaměstnanost v těchto odvětvích zůstává 6% pod úrovní před pandemií. Podniky musí nabízet vyšší mzdy, aby přilákaly zaměstnance. Oživující se chuť Čechů ke spotřebě a návrat zahraničních turistů zatím umožňují firmám přenášet tyto vyšší mzdové náklady na spotřebitele.

Co to znamená pro ČNB? Centrální bankéři budou i nadále opatrní při snižování sazeb - nejen kvůli napjaté situaci na trhu práce a rychle rostoucím mzdám, ale také proto, že složení inflace není zdaleka ideální. Pro udržení inflace poblíž cíle 2% existuje jen malý prostor pro další kolo zvyšování cen potravin nebo oživení cen energií, které v současnosti klesají. Nedávné turbulence ve světovém obchodě by mohly dále zvýšit ceny zboží, které zatím zůstávají utlumené. V minulosti globalizace pomáhala držet ceny zboží na nízké úrovni a významně tak přispívala k cenové stabilitě.

Úkol měnové politiky zůstává jasný: musí zabránit tomu, aby "tvrdohlavé" ceny služeb zakotvily inflaci na úrovni, která je pro centrální banku přijatelná. Přestože tempo růstu cen služeb zpomaluje a růst mezd se může s uvolněním trhu práce zmírnit, boj není u konce. I když je měnová politika zaměřena na budoucnost, nemůže spoléhat na to, že se setrvačnost cen služeb sama rychle rozptýlí.